Ve své tvorbě se věnujete rozličným tématům, která by mohla být spojena společnými jmenovateli internet, globalizace, pohyblivý obraz, kritická reflexe. Dá se (celá nebo nějaká z částí) vaší praxe charakterizovat jako post-internetová? A má vůbec smysl se o něco takového snažit - vměstnávat tvorbu do určité kategorie?
V současné době už nemá pojem post-internetového umění moc společného s koncepty, které se jej při jeho zrodu snažily definovat a nasměrovat. Stala se z něj víceméně marketingová nálepka, která je nekritická jak sama k sobě, tak i k tomu, co se snaží shromažďovat.
Jaké je (nebo bylo) post-internetové umění? Je důležité o tom diskutovat?
Určitě má smysl, aby teoretici dohledávali původní záměry post-internetového umění a reflektovali a podněcovali i diskuze. Umělci okolo net artu 2.0 a post-internetu, který z něj následně vzešel, většinou na internetu tvořili pro omezenou komunitu prosumerů způsobem, který jim dovoloval obejít klasickou hierarchii fyzických galerijních struktur. Tím rostla komunita, která byla aktivně v kontaktu online skrze diskuzní fóra, surf cluby, online výstavy, blogy atp. Důležitou roli hrála informovanost o práci ostatních, (sebe-)reflexe a časté reference na vývoj tvorby na scéně.
Od roku 2011 provozujete nakladatelství TLTRPreß. Byť je v nabídce i několik digitálních publikací, převažuje klasické médium knihy - objektu. Proč právě kniha, hraje v tom roli persistence média, způsob šíření, který je jiný než na síti; nebo vám zkrátka připadá sympatičtější?
Zajímá mě hlavně to, kde se klasický knižní formát, který je celkem lineární, střetává se zkušeností, kterou nám přineslo online prostředí a jeho přesahy. Publikace jsou velice svobodné v tom smyslu, že pokud umí majitel/ka číst, stačí knihu vlastnit a mít dostatek světla. Digitálních projektů bude pod TLTRPreß časem více.
Online, 17. února - 17. března 2016, rozhovor vedla Veronika Sellnerová.
Žádné komentáře:
Okomentovat